Roztoči jsou malí a naprosto nenápadní tvorové, kteří doslova a do písmene vegetují u nás doma. Zbavit se jich je někdy hodně obtížné, alergie na roztoče dokáže pořádně znepříjemnit život. Pokud si myslíte, že zrovna u Vás doma tahle zvířátka nejsou, patrně se mýlíte. I když pečlivě vysáváte, perete peřiny a tak dále, jsou prakticky v každé posteli a živí se zbytky vaší odumřelé kůže.
Roztoči - alergenem je jejich trus
Alergenem není jejich pot, rozhodně vás v noci nepokoušou a vzteklina tak určitě nehrozí. Totiž, ačkoliv to zní nevábně, alergenem jsou tu jejich výkaly. A ty se drží peřin natolik, že je jen těžko úplně vyperete. I když roztoči při teplotě nad šedesát stupňů Celsia hromadně umírají, jejich výměšky jsou takřka neodstranitelné.
Pavoukovci, kteří s námi sdílejí peřiny
Roztoči jsou v drtivé většině velcí maximálně jeden milimetr, spíše se však jejich tělesné proporce počítají na desítky mikrometrů. Zatímco ostatní příslušníci třídy pavoukovců jsou dravci, roztoči se živí trošku jinak. Mohou být dokonce i užiteční, protože některé jejich druhy provzdušňují půdu. Ti, kteří s námi ale sdílejí příbytek, jsou nanejvýš škodliví. Slzení, zánět spojivek nebo dokonce průdůškové astma, přesně tak se alergie na roztoče projevuje. Průvodním jevem alergické reakce může být i vyrážka.
Roztočům se v posteli daří
Roztočům se daří všude, kde je vlhko, tma a teploučko, dostatek potravy v podobě našich odumřelých vlasů, šupin kůže nebo nehtů je přímo ráj pro jejich nekontrolované množení. Drží se i plyšových hraček, plné jich jsou někdy i sedací soupravy nebo mohutnější koberce. Vzdušná vlhkost kolem sedmdesáti procent je pro roztoče úplný ideál, ovšem když tato hodnota klesne pod padesát procent, začíná hromadné vymírání jednoho živočišného druhu. Roztoči nenávidí olej z eukalyptu a odestlané postele, které dobře větrají. Pokud jste tedy naučení si po sobě ráno ustlat doslova jako na vojně, neděláte možná ze zdravotního hlediska tak docela dobře.